[Česká verze (Windows)] [Ceska verze (ASCII)]

Miroslav Najman

Jsou mobily bezpečné ?

Napsáno pro Zpravodaj Českého klubu skeptiků Sisyfos v listopadu 2004

Před časem mě v jednom přerovském knihkupectví, mezi množstvím ezoterické, proutkařské, šamanské, geopatogenní a já nevím jaké ještě další, skeptika dráždící literatury (omlouvám se Literatuře) zahlédl knihu s názvem "Jsou mobily bezpečné ?" s podtitulem "Elektrosmog - Strašák a realita - jak v něm zdravě žít" vydanou v nakladatelství Fontána (http://www.fontana.ws) za 188,- Kč. Titul mě zaujal jednak proto, že mám k této problematice poměrně blízko (mým oborem je radiotechnika a letecká radionavigace - v souvislosti s tím se delší dobu zabývám problémem (ne)používání mobilních telefonů na palubě letadla vzhledem k možným rizikům nežádoucího ovlivňování navigačních přístrojů - http://www.volny.cz/ok1dub/mobily) ale hlavně proto, že jedním z autorů je letošní laureát Bludných Balvanů Sisyfa v kategorii jednotlivců - Ing. Vlastimil Žert. Jeho převratný "objev" v oblasti nebezpečného vyzařování čárových kódů a stejně převratná metoda, jak tento zhoubný vliv natištěných čárek na obalu zboží eliminovat (škrtat, škrtat a zase škrtat) nenechal v klidu nikoho z mého okolí, komu jsem dal přečíst letošní Bludné Balvany.

Předesílám, že knihu autorů Ing. Vlastimila Žerta a Ing. Andreje Sándora "Jsou mobily bezpečné ?" jsem četl z pohledu radiotechnika. Statě, zabývající se vlastním vlivem na lidský organismus jsem částečně konzultoval se všeobecným lékařem. Nicméně zaujmout kvalifikovaný postoj k celému textu si přesto netroufám. Myslím však, že pro základní náhled na toto dílo postačí několik mých postřehů, které si troufám níže sdělit. Než se však budu věnovat vlastnímu obsahu, dovolte ještě malou odbočku. Na první straně se, kromě jiného, píše že "Veškerá práva jsou vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být v žádné podobě reprodukována, uložena v nahrávacím systému nebo vysílána bez předchozího písemného svolení nakladatele". Vzato doslova, tuto klauzuli jsem porušil už tím, že používám pro psaní tohoto textu abecedu. Ale vraťme se k vlastnímu obsahu.

Kniha je rozdělena do osmi kapitol (1. Jsou mobily bezpečné?, 2. Co je to elektromagnetická kompatibilita, 3. Nebezpečný elektrosmog, 4. Biologické účinky elektromagnetických vln, 5. Lékaři v boji proti oslabování organismu elektrosmogem, 6. Odlišné názory na elektrosmog, 7. Způsoby ochrany proti elektrosmogu a 8. Z činnosti pracoviště experimentální psychotroniky v Senci).

První, co zarazí technika, znalého oboru rádiových vln, je terminologie, která je v knize používána. Elektrosmog, Teslovo skalární podélné vlnění, vír elektrického pole, biodynamické pole kolem živých objektů, Rumlerův vlnovod (Lecherovo vedení, ovšem z konopných provázků), radiestetické metody (kyvadlo, virgule), jinové a jangové pole, stínič (cedník ovinutý drátem a napájený z tužkové baterie) nasazený na hlavu, ódická polarita těla jedince - to je jen část termínů, kterými se kniha jen hemží. Ještě zajímavější jsou pak některé formulace, ve kterých se mísí konvenční terminus technikus s těmito radiotechnickými novotvary ve změť, které se přemýšlivý technik musí smát. Věta "Teslova podélná vlna s podílem vírové struktury je při průchodu lidským tělem tunelována, což umožňuje netlumenou intenzitou zasáhnout přímo nejen jednotlivé orgány, ale i buňky." nepotřebuje komentář.

Další lahůdkou je metoda, jak lokalizovat již zmíněné "víry elektrického pole". Tyto "víry" se podle autora projevují jako šum a lze je prý detekovat za pomoci běžného tranzistorového rádia v pásmu VKV kolem kmitočtu 90 MHz. Se zapnutým přijímačem co nejdále od těla s částečně vysunutou anténou, skloněnou cca 45 stupňů od svislé roviny, máme kráčet po místnosti nebo po terénu. V určitých ostře ohraničených místech se zeslabí signál přijímané stanice a ozve se silný šum - tam je prý přítomen silnější vír elektromagnetického rušivého pole. My od rádia víme, že šum je způsoben poklesem přijímaného signálu vlivem jeho vícecestného šíření a fázového skládání přímé a odražené vlny. Šum, který z rádia pak slyšíme, je tepelným šumem vstupního aktivního prvku.

V dalších statích je zmiňováno, že daleko horší vliv na lidský organismus mají slabá pole a nikoliv silná. Co tím autor míní, nelze říci. Citované případy negativního ovlivňování živých organismů (vskutku působivá je fotografie nemocného telete ze statku, za kterým se tyčí TV vysílač) postrádají samozřejmě základní atributy vědeckého zkoumání: dvojitá slepá zkouška a dostatečně rozsáhlý statistický vzorek. Ale to bychom asi chtěli po Ing. Žertovi moc.

Konečně konstatování, že lidské tělo je "ideální anténní dipólový systém z dielektrického materiálu" nenechává již nikoho na pochybách, co je autor zač.

Celou knihou se jako červená stuha vine řada reklam na "produkty" nakladatelství Fontána - nechybí zde ani upoutávky na dalších několik titulů Ing. Žerta a reklamy na řadu "stíničů" škodlivého elektromagnetického záření. Stíniče jsou vždy skoro o řád menší než činí délka vlny vysílání mobilního telefonu, takže jejich faktická účinnost je v podstatě nulová. V knize je dokonce zmiňováno zařízení Elektrovit, které je vlastně velkým kondenzátorem, jehož jedna deska je ve stropě a druhá v podlaze s napěťovým spádem 4 kV/m a které by mělo eliminovat biologicky dráždivé víry elektrického pole. Uf.

Poněkud zákeřným rysem knihy je skutečnost, že řada formulací i celých vět, týkajících se lidského těla obecně, je kupodivu správných. Celý text je pak konglomerátem výše zmíněných radiotechnických blábolů prošpikovaných (kdoví zda záměrně, nebo nedopatřením) vědeckými fakty z oboru lékařské vědy. Ovšem v okamžiku, kdy se text začne stáčet do roviny vlastního ovlivňování lidského organismu elektromagnetickým polem se opět ocitáme takříkajíc na vodě.

Nelze zde citovat zdaleka všechny perly, které se v uvedené knize nacházejí. Čtenář, který se v radiotechnice a v šíření elektromagnetických vln neorientuje pak musí nutně po přečtení tohoto "díla" oblepit své okolí i mobilní telefon různými "stíniči" a bude patrně spokojen. Dozvěděl se, co potřeboval. Půvabné je, že i na této Žertově knize je - to neuhádnete - čárový kód.

Domnívám se, že třetí místo v kategorii jednotlivců při vyhlášení letošních Bludných Balvanů pro Ing. Žerta za eskamotérství s čárovými kódy je nezasloužené a ponižující. Ing. Žert by si za svou publikační činnost zasloužil první příčku.