[Česká verze (Windows)]
[Ceska verze (ASCII)]
Miroslav Najman
Dva roky s psychowalkmanem
Napsáno pro Zpravodaj Českého klubu skeptiků Sisyfos v říjnu 2006
Mám s používáním tzv. psychowalkmana (ten název mi nikdy moc neseděl, spíše bych použil "přístroj pro audiovizuální stimulaci - AVS") asi dvouletou, celkem intenzivní zkušenost.
Pořídil jsem si AVS před několika lety z několika důvodů. Zajímal jsem se tenkrát o různé relaxační techniky na psychosomatickém základě (tedy žádné duchařiny) a toto byla jedna z cest, jak vyzkoušet pro mě dosud nepoznané. Dále mě samozřejmě zajímalo, co je pravdy na těch řečech o kvalitním učení, ponoření se do podvědomí a podobně.
Základní princip AVS již vyplývá z jeho názvu. Pomocí zvukových a světelných vjemů (rytmické zvuky a synchronizované záblesky) je cyklická činnost mozku vtažena a "zasynchronizována" na kmitočet AVS. Tento kmitočet se mění v čase podle toho, jaký zvolí uživatel program. Mozek se tak dostává do různých stavů vědomí, v závislosti na kmitočtu. Je to jev, který je prokázaný i na EEG a každý z nás se do jednoho z těchto stavů dostává, když usíná.
Počáteční zkušenost (prvních 14 dní iniciační fáze, sezení cca 30 minut každý den) byla opravdu hektická. Po každém sezení, kdy jsem vyloučil jiné vzruchy (ostatní osoby, rádio, telefon) jsem byl velmi kvalitně relaxovaný (příjemné mravenčení po těle, zjitřené smysly, ustoupení únavy). Posléze si samozřejmě můj organismu začal na tuto relaxaci zvykat, takže pocit hlubokého odpočinku se postupně zmenšoval. Samotná sezení mě posléze přestávala bavit a na období téměř dvou let se frekvence užívání u mě stabilizovala na jedno až dvě sezení týdně. V souběhu s tím jsem zjišťoval, že relaxační stav u mě nastává tu a tam i samovolně (většinou večer před usnutím). Bylo to velmi příjemné. To, co jsem s AVS zažíval jsem průběžně konzultoval s manželkou lékařkou a vše bylo vysvětlitelné psychosomaticky a psychologicky. Nezastírám, že intenzivní zážitky na počátku mého užívání AVS byly hodně podmíněny tím, že to bylo nové a tak trochu dobrodružné.
Vyzkoušel jsem postupně všech třicet vestavěných programů s nejrůznějšími deklarovanými účinky. Dalších asi 50 jsem si stáhnul z internetu a vyzkoušel je postupně rovněž. Po dvou letech pokusů mohu říci, že má paměť se dlouhodobě nezlepšila, žádné zážitky z podvědomí během sezení se nevynořily a do žádných minulých životů jsem se samozřejmě nedostal. Učení ve spánku v programech obsaženo nebylo (nabízejí to asi jiné varianty přístrojů) a sám tuto metodu rovněž považuji za nesmysl.
Neoddiskutovatelným faktem však je, že vždy po sezení jsem byl velmi příjemně uvolněn a odpočinut. Lze říci, že relaxační účinek AVS obecně má (bude asi záležet i na dispozicích daného jedince, zda je schopen nechat se "vtáhnout" do rytmu blikání a klepání AVS), ovšem tím to asi taky končí. Jiné skvělé vlastnosti, deklarované prodejci jsou patrně jen chimérou.
Současně s užíváním AVS jsem zkoušel ještě další dvě relaxační metody. Metodu floatingu (vznášení se v nasyceném solném roztoku o teplotě těla) ve spojení se senzorickou deprivací (ticho, tma). Tato metoda byla o mnoho účinnější než AVS a dociloval jsem u ní ještě hlubší relaxace. Dále jsem zkoušel metodu autorelaxace a i v ní jsem byl docela úspěšný.
Postupem času však zafungovala známá lidská vlastnost, a totiž že to člověka postupně omrzí. Dnes relaxuji nejlépe tak, že si vezmu fotoaparát, jdu sám do přírody a fotím a fotím a fotím. Odměnou je mi neskutečný duševní odpočinek. AVS leží již několik let v šuplíku. Ale vděčím mu za zajímavou zkušenost.
|