| Tištěný Reflex | MIROSLAV NAJMAN | 26. 7. 2001 • 12:00AM: |
Je používání mobilních telefonů v letadle nebezpečné? Anebo je to jen zbytečné opatření, které cestujícím komplikuje život? Miloš Čermák ve svém článku (Reflex č. 27) tvrdí, že pro interferenci mobilních telefonů s navigačním systémem neexistují důkazy a že někteří vědci nad zákazem telefonování v letadlech dělají otazník. Pracuji v oboru radionavigace šest let a kromě jiného se zabývám právě možným rušením radionavigačních prostředků na palubách letadel. Proto bych se rád ke zmíněnému článku vyjádřil.
Z minulosti jsou známy
minimálně dva případy zahraničních letadel, kdy mobilní telefon rušil leteckou
navigaci v prvním a nežádoucím způsobem ovlivňoval navigační počítač ve druhém
případě. Nezapomeňte, že mobilní telefon obsahuje vysílač o výkonu v řádu
jednotek Wattů a síla elektromagnetického pole, kterou takový telefon při jeho
použití generuje, je v uzavřeném prostoru letadla značná. Telefony pracují
pochopitelně v jiném kmitočtovém pásmu než radionavigace, ovšem každý navigační
(obecně jakýkoliv) přijímač má pouze jistou odolnost proti signálům z jiných
pásem. Pokud je tato hranice překročena vlivem silného pole cizího vysílače (v
tomto případě mobilního telefonu) nebo pokud dojde k intermodulaci více vysílačů
na vstupu navigačního přijímače, navigační informace je rušena.
V praxi může dojít ke dvěma variantám rušení. V prvním případě dojde k úplnému vymizení navigačního signálu a posádka je o tom informována vlastním indikátorem. Musí pak použít jiný zdroj navigace, má-li jaký. V druhém, o mnoho nebezpečnějším případě dojde "jen" k ovlivnění navigačního signálu, a to tak, že jeho základní složky úplně nevymizí, ale jsou rušícím signálem pozměněny. Druhá varianta je sice velmi málo pravděpodobná, ale v praxi byla vyzkoušena v laboratorních podmínkách. V tomto druhém případě si pilot myslí, že letí dobře (navigace funguje), ale ve skutečnosti se nachází s letadlem jinde. V situaci, kdy se jedná o pilotování za podmínek takzvané IFR - to znamená let podle přístrojů (meteorologická situace neumožňuje vizuální kontakt se zemí) -, je informace z navigačního přijímače velmi důležitá. Ve fázi konečného přiblížení a přistání za téměř nulové dohlednosti je pak tato informace životně nutná. Její ztráta se za takových podmínek téměř jistě rovná havárii.
Tvrzení, které zaznělo v článku pana Čermáka, je velmi nebezpečné. Zkuste se vžít do pocitů pilota, který má před sebou jen mléčně bílé sklo, stovky metrů pod sebou letiště, na rychloměru 250 km/h, za sebou desítky nebo stovky pasažérů a desítky tun vážící letadlo. A jediné, co jej správně vede k cíli, jsou dvě zkřížené ručky indikátoru navigačního přijímače. A v kritické chvíli, kdy má pilot stroj v přistávací konfiguraci na minimální rychlosti (tedy relativně blízko rychlosti pádové), si jeden z cestujících objedná mobilním telefonem taxi. A bude sedět u okna, nad kterým bude například anténa navigačního přijímače ...
Nebudu scénář dále ani domýšlet. V letectví (alespoň v tom civilním) to už tak je, že se klade velký důraz na prevenci. Letadlo totiž - a to by si pan Čermák měl uvědomit - ve vzduchu nezastavíte.