| Tištěný Reflex | MICHAL KOMÁREK | 29. 9. 2004 • 6:29:45 |
Letošní zářijové závody hlídek Horské služby v Jizerských horách mohly mít
přídech oslavy. Před pár dny totiž dosáhla tuzemská Horská služba toho, oč marně
usilovala téměř dvacet let - vláda změní statut záchranářů, vytvoří novou obecně
prospěšnou společnost s jasným rozpočtem, a zamezí tak každoroční finanční
krizi. Od roku 1985 do dneška měla Horská služba postavení občanského sdružení
bez pevného zakotvení v rozpočtu - záchranáři pracně sháněli peníze i na obvazy,
o nových sáních nebo placení přesčasů si mohli nechat jen zdát. Platila podivná
nepřímá úměra - čím více úrazů, tím méně peněz. Jestliže v roce 1996 dostali na
státních dotacích 72 milióny korun a asistovali u necelých pěti tisíc zranění, v
roce 2003 byla dotace 54 milióny a zraněných téměř sedm tisíc. "Teď 
budeme moci všechno normálně plánovat a víc se věnovat i tréninku
profesionálních zaměstnanců služby," říká náčelník Horské služby v Jizerských
horách René Mašín.
I přes tyhle potíže ale záchranáři nikdy nepřestali spolupracovat s dobrovolníky a nikdy nezanedbávali trénink. Svědčí o tom právě jejich závody. Hlídky letos na 26. ročníku absolvovali třicetikilometrovou trať zahuštěnou všemi technickými a odbornými prvky, které musejí při záchraně raněných ovládat - modelové ošetření pacientů a prakticky vše, co se dá na laně nebo na provazovém žebříku dělat. Zvládli to jak ti špatně placení profesionálové, tak dobrovolníci, kteří dostanou jenom červenou větrovku. Závodů se také pravidelně zúčastňují hlídky z Polska, Německa a ze Slovenska. "Naše hlídky patří k nejlepším po fyzické stránce, Poláci ale bývají lepší v technických disciplínách. I proto, že mají výrazně lepší technické vybavení," dodal Mašín. Fyzičku si tuzemští záchranáři hlídají v každoročních testech. "Každý musí projít měřeným testem v terénu. Může si vybrat mezi během a jízdou na horském kole. Když se nevejde do stanoveného času, dostane varování, když neuspěje ani podruhé, končí."
Naštěstí se nikdy nestalo, že by skončili všichni. Ani kvůli fyzičce, ani kvůli penězům. I když na konci minulého roku to už opravdu vypadalo kriticky, horalům chybělo třicet miliónů a nezbylo než zvažovat omezení služeb. Horskou službu přitom považujeme za samozřejmou součást hor a její potenciální klienty nezajímá, jestli má se státem srovnané financování a zda náhodou nebudou muset záchranáři na zastavení krvácení použít vlastní košili, kdyby obvazy došly. Je milé, že tu samozřejmost nyní snad stvrdí i stát.
